Být tě tak blízko bych se nenadál
jeden krok, jen pohyb ruky
Však pro toho kdo v srdci vzplál
Je to spíš skok přes světelné roky

Plné strachu a pochybností
co se stane až stane na tom druhém břehu
Tam za propastí vlastní zbabělosti,
na hraně úspěchu a krachu.

Jak se té šance asi zhostí?

Jsme jak dvě mimoběžky:
Ty jezdíš vozem, já chodím pěšky
Ty máš dvě děti, já sám jsem ještě dítě
Na tebe muži letí, kdežto prázdné jsou mé sítě

Je vážně v moci touhy pohnouti vesmírnou drahou?
Silou vášně tak nesmírnou jen o kousíček pouhý?

V průsečíku osudů pak budu stát s tou pravou
a poprvé v životě snad i na správném místě
za ruku vezmu tě - jak nikdy dřív - tak jistě 

Mám potřeby jak jiní
jen možností jsem prost
a to mi úzko činí
bolestí řvu "Dost!"

Nepřijímám trest
žádám odvolání
mám-li to nést
chci splnit jedno přání:

Chci vědět proč a zač
po smyslu se táži
co vlastně zač
kdo dýku do mne vráží? 

Do mých nadějí
do posledního ze snů
Vždyť něž se naději 
dost možná zítra zesnu

Snad hloupá náhoda 
či nemoc zlá mě skoná
smlouvat on nehodlá
osud neptá se - jen koná

Jak strašný musí být 
kdo lásky není hoden
proklet za života tlít
a stokrát denně boden

Vždy však jen silou
jež tak tak nezabije...

Posedlý kontrolu
pocitem stability
být pánem situace
a nad mrtvolou mé naivity stojíš Ty 
máš zkrvavené ruce

Všechny mé pořádky
postavíš do řádky
se zády ke stěně
není čas na šátky
v hrobové ozvěně
kácí se pohádky

Čím jsi tolik zvláštní 
žes mě odsoudila k vášni ?
hluboce a dlouze
mě utápíš v mé touze

Pomalu a jistě
si zvykáš na svém místě
v té výhni mého srdce
levé síni

Mě o Tobě se nesnilo
a fantazie má se stydí
když vidí
že právě bytost z mého světa
je ta nedostižná meta

Jsi dokonalá

Ač je to k zlosti
pro nástin všech Tvých ctností
nemám dost dovednosti 

neb je mi poezie malá

A než-li vyjádřit se stroze
nebo dezertovat k próze
raději zopakuji pouze:

Jsi dokonalá 

(a právě to mi dává naději)

Jsi mou první myšlenkou
jsi i tou poslední
každičkou chvilinkou
v každičkém dalším dni

Jsi ten tísnivý pocit na hrudi
uprostřed noci když mě probudí

Jsi napětí v mém hlase
krůpěj potu na mém čele
v zápětí však zase
jsi vše báječné a skvělé

Každý den k ránu
vsypu Tě v ránu
ta absence bolesti
nic dobrého nevěstí!

Skličující deprese
duší se roznese

a zabolí víc než cokoliv

Můj pláč zoufalý
dávno opustily slzy
soucitně doufaly
že pak všechna bolest zmizí  

Ty šrámy se scelují
jen když tě celuji
cítím Tvou vůni
slyším chorál Tvého hlasu
stále Tebou stůni
a chci být pánem času!

To by bylo hnedle
sobotní odpoledne
Když štěstí ze mě prýští
snad tím věští věci příští 

Bože můj, ať dovedu
do jediného pohledu
vtěsnat všechnu svoji lásku

Tím pohledem snad přece
rozmrazím Tvé srdce
rozbuším ho správným směrem
a správným rytmem v kterém
bude šifrovaná zpráva
že tahle chvíle je ta pravá  

Je tolik nádherná
až to rozdírá duši
srdce se zastaví
snad jeden ze sta ví
ostatní tuší
jen kolik nádher má

Blankytně bledá
vtělená nevinnost
své vlastní rasy
esence krásy
v těle má síly dost
zranit se nedá

Obraz je k ničemu
tajemství hybnosti
každičké pohnutí
úpět vás donutí
strašlivé bolesti
neznáte příčinu

Je to jak boží stín
člověk už neslyší
vidíte vlastně ji 
a přitom jasněji
cítíte nejvyšší
splynete s tím

to totiž na chvíli
věčnost jste spatřili
krásné - já vím...

Za několik let
až samota tě zdeptá
nepůjde vzít zpět
těch několik vět

Copak povědět
když se srdce zeptá
proč jen rozum, rozum, rozum
rozumět

Stojíme na prahu nového věku
mladí
hledíme do prázdna
i prázdno na nás hledí

Prázdno je budoucnost
již máme naplniti
svázat ji s minulostí
pevnou nití

Naplnit láskou?
naplnit prací?
stojíme před otázkou
jež se pořád vrací

Ale kdo, kdo jsou ti vyvolení
vést teď lidstvo dál?
ne! lidstvo není
je jen každý jeden sám!

Eržika z Perlovky
nasadila na lodičky Sulovky
řítí se ze svahu
páni ta má teda odvahu

Eržika jede
Eržika jede

Eržika jede jede jede jede
na ústech rtěnka zamrzá
pak že to nede dyť to svede
germán se těší jak si zavrzá

jenže:

Eržika nejde za marky
Eržika nejde za koruny
Eržika sbírá oharky
v garsonce v Praze má jich tuny

Eržika sbírá špačky 
každé značky
cigaret
od filtru pěny 
otlačený
spodní ret

Eržika jede